Sicílie? Správná volba!

Na začátku června jsem byla na fantastické týdenní dovolené na Sicílii tzv. "na vlastní pěst". Venku začíná (hlavně ráno) přituhovat, tak se teď společně můžeme přenést na chvíli do tepla... Třeba je Sicílie destinací, kde si příště užijete dovolenou vy, za sebe ji můžu jen a jen doporučit.

Po příjemném (ani ne dvou hodinovém) letu jsme si hned na letišti v Trapani vypůjčili na celý týden auto, které jsmě měli zarezervované předem, a protože nejsme žádní troškaři, ihned jsme se vydali na cestu na opačnou (východní) část ostrova- do Catanie. Skoro celou cestu se jede po dálnici (většina z nich není na Sicílii zpoplatněná), takže cesta ubíhala dobře. Akorát si člověk prostě musí zvyknout na to, že blinkr je skoro sprosté slovo a dopravní předpisy? O těch tu nikdy nikdo neslyšel :) Například parkování přímo na autobusové zastávce v době hlavní dopravní špičky? No problemo!:

A aby nám nebylo líto, že celý den trávíme na cestě, zastavili jsme se v Palermu omrknout alespoň moře:

Hlavní město nás příliš neokouzlilo, všude spousta lidí, aut a hory odpadků, takže jsme pokračovali v cestě dál. Sicílie má spoustu národních parků, jedna z dálnic vede podél pohoří Madonie (kde se jeden z národních parků také nachází). Z dálnice byl na ně krásný pohled, takže jestli na Sicílii ještě někdy zavítám, park bych si přála navštívit:

Do Catanie jsme jeli proto, že byla vynikajícím výchozím bodem pro spoustu zajímavých turistických cílů. My jsme hned na druhý den vyrazili na Etnu, pěkně pešky po svých. Vyvézt se lanovkou a pak džípem- to skutečně není nic pro nás. A stálo to za to, Etna je nádherná a člověk si připadá jako při procházce na Marsu:

 (Marsovskou atmosféru narušují všudypřítomné džípy s natěšenými turisty)

 Pohled na tento kráter byl asi nejkrásnější

Nahoře vůbec nebyla zima a hlavně vůůůůbec nefučel vítr :)

Mít nemovitost v blízkosti Etny se nemusí tak úplně vyplatit

Pokud se na Etnu vydáte, počítejte s tím, že pokud půjdete pěšky a bude se chtít podívat k hlavním kráterům, zabere vám to celý den. Nicméně je to tak krásná ukázka síly přírody, že to za to rozhodně stojí.

Třetí den jsme měli odpočinkový a tak jsme se rozhodli jít vykoupat (konečně:) do Taorminy. Právě sem vede z Catanie úsek dálnice, který je zpoplatněný (mýtné se platí podle počtu ujetých kilometrů na mýtných branách), nejedná se ale o nijak závratné částky. Taormina je nádherná (ostatně jako celé pobřeží Kyklopské riviéry), je prý dokonce oblíbená i u celebrit (žádnou jsme nepotkali) a já se vůbec nedivím:

 pohled na sousední městečko Giardini-Naxos

My jsme si v Taormině vybrali pláž Isola Bella. Myslím, že líp jsme si vybrat nemohli.

Dobrá knížka, vynikající kávová zmrzlina, slunce, moře...nádhera!

Ať už jsme byli na Sicílii kdekoli, všude bylo moře takhle nádherně čisté a průzračné. Byla jsem z toho úplně nadšená! Měli jsme i velké štěstí, že jsme tady byli před začátkem sezóny, takže nikde nebylo vyloženě narváno. Hádám, že o dva týdny později byla (nejen na této) pláži doslova hlava na hlavě.

Všude na stromech rostou citróny, pomeranče nebo mandarinky

Po koupání jsme si pěšky (opět se můžete nechat vyvézt lanovkou) vyšlápli do města (Taormina je zvláštní tím, že její podstatná část je vystavěná na vysoké skále), abychom navštívili amfiteátr. Hned po příchodu nás naštvalo předražené vstupné (amfiteátr jako takový za něj rozhodně nestojí), jenže pak jsme se rozhlédli a naštvání nás přešlo. Ten výhled je nepopsatelně krásný, ať už koukáte na Etnu nebo na opačnou stranu na moře, kde jste se ještě před chviličkou koupali. Jo, za ten výhled to prostě stálo!

A pak už byl konečně čas najíst se! Pizza i saláty, na to jsou na Sicílii (restaurace Red and white) machři:

V Catanii jsme nejen přespávali. Čtvrtý den jsme se vydali na procházku do města:

Ty květinové hodiny v pozadí šly na minutu přesně :)
 

Nejsou ty fialové stromy boží???

 
Patronkou Catanie je sv. Agáta, tato katedrála je jí zasvěcená. Je obrovská!

Symbolem města je pak tento černý slon (je z lávy). Ostatně Catania byla zavalená lávou tolikrát, že i spousta budov je postavená právě z tohoto materiálu.

Ulicí, která opravdu žije, je Via Etnea (na Etnu je z ní nádherně vidět). Tady jsme vyzkoušeli výborné sicilské víno.

Následujícího dne jsme se vydali do Milazza, odkud nám jel trajekt na jeden z Liparských ostrovů-Stromboli. Obrovským lákadlem je zdejší sopka. Není tak vysoká jako Etna, nicméně je velmi aktivní. Večer se můžete s průvodcem vydat na její vrchol (bez průvodce se nahoru nedostanete), pozorovat záblesky lávy a poslouchat zlověstné dunění z nitra vulkánu. Nikde jinde jsem tohle ještě nezažila.

 Přes den se můžete okoupat v moři a zalenošit si na černých sopečných plážích.

Stromboli je maličký ostrůvek žijící z turismu. Jsou tu tak úzké cestičky, že zde nejezdí auta. Narazíte maximálně na tříkolky:)

Samotný výšlap není fyzicky náročný (náročnější je paradoxně sestup), s námi ho absolvovala i skupina německých důchodců, takže si myslím, že to zvládne opravdu každý:

Náš průvodce (Ital pracující u horské služby v Dolomitech) nám toho o sopce cestou hodně prozradil.

Přišli jsme akorát včas na západ Slunce

Už tady byla cítit síra, nad krátery je však její přítomnost mnohem více intenzivní, na to je třeba se připravit a použít roušky.

Tento černý obláček je předzvěstí lávové spršky.

Bylo nám řečeno, že nahoře nad krátery bude zima. Příště bych byla chytřejší a kromě bundy bych si přibalila i teplou mikinu a brýle, jinak budete mít oči plné písku (jako já).

Samotné erupce na foťáku zachycené nemám, nechtěla jsem ztrácet čas focením (kdy ve tmě na mém obyčejném foťáku bych nezachytila stejně nic). Mám jedno video a vzpomínky a to stačí :) Na vlastní oči je to stejně nejlepší, zastavte se tady :) Trajekty jezdí i z Itálie.

Další den nás čekala cesta trajektem a potom jsme se z Milazza vydali autem zpět na západ do Trapani. Po cestě jsme navštívili Cefalú. Tady mě moc mrzí, že jsme se zde mohli jenom dvě hodinky vykoupat, je to nádherné místo, kde se dá podniknout spousta věcí (především si vyšlápnout na skálu La Rocca tyčící se nad městem, odkud musí být fantastický výhled). Takže příště!

Poslední volný den před odletem jsme věnovali návštěvě první přírodní rezervaci na Sicílii- rezervaci Zingaro. Opět si ji nemůžu vynachválit. Projdete se v krásné přírodě s fascinujícími výhledy a vykoupete se na kterékoli z mnoha pláží, které se zde nachází. Na rezervaci je úžasné i to, že se tu nic neprodává (a nikdo Vás s ničím neotravuje), nezapomeňte proto na hodně vody a na sváču:)

V místech, kde se rezervace nachází, měla vést dálnice (o tom svědčí i ten tunel), zejména k nevoli mafie se však místní vzbouřili, a aby uchovali krásu tohoto místa, vytvořili zde první přírodní rezervaci. Díky bohu za to!

Závěrem jen pár slov k sicilské kuchyni a návykům Sicilanů, které mě opravdu zaujaly. Sicilani milují sladkosti, a to kdykoli a kdekoli (nejlépe pořád:). Když jsem si v průvodci před dovolenou četla, že zmrzlina je nejoblíbenější snídaní, nevěřila jsem. A pak jsem to denně viděla na každém kroku. Zmrzlinu si dají do sladké housky (nebo něco jako sladké mini briošky ke zmrzlině přikusují) a mají takový sendvič. Musím říct, že k této kombinaci jsem odvahu nenašla a zůstala jsem jen u té zmrzliny :) Strašně oblíbená je taky granita, kterou tu mlsají bez rozdílu všichni. Čim je ale Sicílie proslavená na celém světě? Trubičkami cannoli (trubičky plněné sladkou ricottou s pistáciemi a vším možným):

 Jsou vážně strašně sladké, ale dobré.

A kde jste dovolenkovali vy?