Moje cesta po Srí Lance- Haputale

Haputale je malé městečko ležící na železnici uprostřed čajových plantáží, které Vás samo o sobě ničím nepřekvapí. Je ovšem perfektním výchozím bodem pro další místa. Jaká?

Moje první kroky vedly z Haputale k Dambatenne tea factory (nechte se sem dovézt tuktukem nebo autobusem, je to trochu z ruky), která údajně stojí za návštěvu. Údajně, k mému překvapení mi totiž jeden dobrý muž sdělil, že zrovna dnes je továrna zavřená a prohlídky neprobíhají. No, tak aspoň fotka zvenku a pojďme dál:

Od čajové továrny vede cesta skrze vesnici , kde bydlí její zaměstnanci (a kde mají zajištěné firemní školy i nemocnice, je zajímavé vidět to), a čajové plantáže, přímo k vyhlídkovému místu Lipton´s seat. Pokud nemáte moc času, můžete si k němu jako většina lidí vyjet tuktukem, upřímně pak ale nechápu smysl návštěvy tohoto místa, takže Vám tuto procházku vřele doporučuju. Jistě, výhled (pokud vám přeje počasí) je odsud krásný, nicméně i po cestě nahoru se můžete kochat dosytosti:) Ostatně, traduje se, že samotný někdejší majitel továrny, sir Thomas Lipton (ano, je po něm pojmenovaný čaj :) se každý den stejnou cestou procházel od továrny právě k vyhlídkovému místu, odkud se kochal výsledky své práce. Přijde mi škoda, nezkusit se vžít do jeho kůže a tento výšlap nahradit (zde) předraženým tuktukem. Cestu Vám navíc budou zpříjemňovat tabule s nejrůznějšími (většinou ekologickými) citáty, se kterými se nedá než souhlasit.

Bude vedro, bude to celou cestu více či méně do kopce, ale bude to stát za to,slibuju!

Škola obehnaná ostnatým drátem

Na každou další myšlenku jsem se vyloženě těšila

V cíli

Až se pokochotáte panoramatickým výhledem téměř do všech stran, vydejte se zpět k továrně. Cestou zpět si vezměte tuktuk a nebo kopec seběhněte, dolů to jde rychle. U továrny si stopněte tuktuk nebo autobus a vyražte zpět do Haputale.

 Pravděpodobně nejchatrnější autobus, kterým jsem na Lance jela. Abychom se vůbec hnuli z místa, muselo ho pár chlapů roztlačit, z kopce se chudák nakonec z posledních sil chytil, ale ty zvuky, co vydával, ty nevěstily příliš dlouhou životnost :) 

V Haputale jsem bydlela u fajn muslimské rodiny, kdy jeden z členů pracoval jako průvodce. Zavedl mě k nepříliš známému místu, nádhernému vodopádu Diyaluma fall, kdy nahoře jsme byli úplně sami, bez turistů. Rozhodně jeden z nejlepších zážitků na Lance. Dolů k vodopádu, kde můžete potkat i pár místňáků na výletě, se dostanete i sami. Nahoru cestu sami asi nenajdete (proto tady taky nikdo nebyl), takže v tomto případě určitě odporučuju domluvit se s nějakým ochotným domorodcem :). Naše kroky tedy nejprve směřovaly nahoru k vodopádu a jezírkům, kde se dá vykoupat.

 Nezapomeňte si vzít dost vody, cestou k vodopádům bylo neskutečné vedro!

Plavky oceníte taky!

Už se blížíme k hraně 2. nejvyššího vodopádu na Lance (220 m)

Pohled pro bohy (a pro mě:)

 Pohled dolů není pro slabší povahy 

Výhled zespodu taky není k zahození:

Pokud máte čas, nedívejte se jen z mostu, který slouží jako "vyhlídková plošina" a jděte k vodopádu trochu blíž

Diyaluma nepatří (resp. alespoň minulý rok nepatřila) k vyhledávaným turistickým cílům, běloška tam proto způsobí poprask a každý, od dětí po dospělé, se s vámi bude chtít vyfotit. Udělejte jim radost

Obě místa jsem stihla za jeden den, z Haputale jsem se proto navečer vydala vlakem do ospalé díry (to se opravdu nedá popsat jinak:) Ohiya, kde jsem měla zajímavou zkušenost s ubytováním. Takže o tom příště :)