neděle 21. října 2018

Moje cesta po Srí Lance- Horton Plains

Protože jsem chtěla vyrazit brzy ráno a nechtěla jsme se zdržovat jízdou vlakem, vyrazila jsem z Haputale už večer blíž k dalšímu cíli- národnímu parku Horton Plains, a to do městečka Ohiya. O této vesničce jsme už podle mizerných nabídek na Bookingu tušila, že se bude jednat o ospalou díru kdesi na konci světa. Tato předtucha se ukázala být víc než správná.

 
Po vystoupení z vlaku jsem se zaradovala, bylo už dost hodin a zamluvené ubytko se nacházelo přímo naproti nádražíčku. Po ubytování se mě moje nadšení trochu opustilo, když jsem zjistila, že místní lidé jsou sice naprosto úžasní a ochotní, ale že kromě mě pokoj sdílí také spousta švábů a jiného (ohavného) hmyzu, že záchod sice v té polorozpadlé chajdě, kde si domácí vařili na ohni (opravdu, na ohni!), je, ale nesplachuje a za tímto účelem je zde připravený kbelík, a že koupelna nevypadá zrovna jako ze žurnálu. I přesto jsem se unavená rozhodla zůstat, buďme upřímní, nebylo už kam utéct :D Rozhodla jsem se, že noc přežiju na posteli hermeticky uzavřené pomocí moskytiéry a toto místo opustím až ráno, nicméně před tím jsem musela absolvovat rutinní večerní hygienu...
Z pokoje do koupelny jsem doběhla v rekordním čase, pomyslela jsem totiž na to, že bych mohla narazit taky třeba na krysy.Vše šlo jako po másle, už jsem se chystala zastavit sprchu (čti : hadičku trčící ze zdi) a utahovala jsem kohoutek, který mi však i s půlkou trubky zůstal v ruce ...A já jsem jen v němém úžasu zírala na to, jak ze stěny v místech, kde byl ještě před chvílí kohoutek, tryskají proudy vody, která pomalu,ale jistě koupelnu zaplavovala. Co vám to budu popisovat, myslela jsem, že mě na místě trefí šlak,byla to taková ta pomyslná spolední kapka :) Musím říct, že po čase se u vzpomínky na toto ubytování opravdu bavím, v té době tomu tak ale pochopitelně moc nebylo.

Jak už jsem psala, paní domácí byla ohromně milá. Aby se ve vesničce uživili, vedla s manželem obchod a také měla malou jídelnu, kam chodili jíst místní. Musím upřímně říct, že díky její srí lanské snídani jsem na veškeré potíže z předešlého večera zapomněla:

Salát s nudlemi, vejce, chleba roti

 Kotthu roti- všudypřítomné smažené placky (směs ze zbytků chleba se zeleninou, rybou, sýrem....)

Řádně posilněná jsem se panem domácím nechala tuktukem dovézt k Horton Plains. Pokud budete ubytování v nějaké malé vesničce, doporučuju vám se na odvozu domluvit přímo s tím, kdo vás ubytoval, většinou si velmi rádi přivydělají a nebudou vás chtít oškubat zas až tak okatě:). I v Ohyie sice postával tuktuk přímo u nádraží, protože ale ví, že nemáte na dopravu zrovna dobré vyhlídky, přemrští vám cenu tak, že se vám jen protočí panenky.

Jestli mi na Lance něco vadilo, pak to byl fakt, že kdekoli platíte vstupné, máte ho jako cizinec dražší než domácí. Což o to, toto by mi samo o sobě asi zas až tak nevadilo, kdyby ovšem ty rozdíly nebyly několikanásobné. Posuďte sami např. u vstupu do národního parku:



U vstupu do parku Vás čeká "odplastování". V podstatě jde o to, že Vám místní zaměstnanci prošacují batohy a seberou vám všechny plastové sáčky, které byste po cestě mohli náhodou odhodit, což se jak víme u některých jedinců občas stává, a namísto nich vyfasujete papírové sáčky. Jedná se spís ale o kontrolu naoko, například plastové láhve s vodou vám samozřejmě nikdo nesebere. Za sebe však můžu říct, že na Hortonových pláních bylo čisto, v mnoha českých lesích je situace daleko horší. Tak možná tahle kontrola má něco do sebe:)

 A co jsou vlastně Hortonovi pláně zač? Toto místo leží v nadmořské výšce cirka 2000 m. n. m., proto se připravte, že oproti Ohyie (či jinému městu, odkud budete vyrážet), zde může být teplota až o deset stupňů nižší. Pláně se nachází mezi dvěma nejvyššími horami Lanky a můžete si zde projít krásnou 10 km trasu, během které se můžete kochat opravdu krásnou přírodou, zase trochu odlišnou oproti tomu, co jste na Lance doposud viděli. Od NP nečekejte žádné zázraky, nicméně pokud tento cíl pojmete jako místo, kde absolvujete lehčí trek s krásnými výhledy, nebudete zklamaní. Po cestě narazíte také na spoustu "informačních tabulí", takže se můžete dozvědět i spoustu zajímavých věcí. Pokud se Vám poštěstí (jakože mě se nepoštěstilo:), můžete narazit i na volně žijící zvířáta. Já osobně jsem byla mimo jiné nadšená i z kvetoucích rododendronů, a to nejsem žádný extra botanik :)



Cestou narazíte na dvě vyhlídky, první z nich se jmenuje Malý konec světa (Little world´s end) a po chvíli dojdete na Konec světa (World´s end). Pokud budete mít štěstí na viditelnost (mně se moc nepoštěstilo, ale něco málo jsem zahlédla (např. obrovské vodní plochy v NP Uda Walawe). Pokud chcete zvýšit šance na dobrý výhled, vyražte brzy ráno, než se stihne vytvořit tady tolik typická mlha. A jak taková procházka může vypadat?





Malý konec světa







Vaší další zástavkou, kterou byste rozhodně neměli minout, jsou cirka 20 m vysoké vodopády Baker´s Falls.


Hortonovi pláně vám nezaberou víc než pár hodin, což mi skvěle vyhovovalo, protože po návratu do Ohyie jsem sedla na vlak a popojela jsem blíže k Sri Padaya, resp. k městečku Nallathanniya (často můžete narazit i na název Dalhousi),  kde jsem se navečer ubytovala, abych ve 3 ráno mohla vyrazit na trek. Ale o tom zase příště.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře :)