Garden Food Festival podruhé

 Tak jako v loňském roce, ani letos jsme si nemohli nechat ujít olomoucký food festival, ze kterého Vám přináším pár fotek a krátký report :)



Letos, poučeni loňským zážitkem, jsem si pro návštěvu festivalu zvolili sobotu. Program na tento den byl sice slabší (z hlediska kulinárních show), ale stálo to za to. Lidí bylo v sobotu na festivalu také dost, ale s těmi nedělními davy a nekonečnými frontami  (a v některých případech i vyprodaným jídlem) se to nedá srovnávat.

Pojďme se podívat na malou ochutnávku toho, co festival nabízel:

 Hned na začátku nás zaujal stánek Gastro Home, kde jsme si pochutnali na avokádovém tataráku s nachos. Já osobně jsem si u nich vybrala tento dokonalý kakaový raw dezert s kustovnicí:

Musím říct, že ačkoli mě trend raw nechává zcela chladnou (tak jako spousta jiných "trendy" záležitostí), dezert byl opravdu skvělý.

Protože já i moje sestra máme v Olomouci svou alma mater, nemohli jsme bez povšimnutí minout ani stánek olomoucké Menzy (mimochodem, vedli si skvěle stejně jako loni). Minulý rok jsme chtěli ochutnat jejich jelení guláš v chlebu, ale měli jsme smůlu, protože byl vyprodaný. No, letos se nám poštěstilo a my jsme mohli konstatovat, že byl vynikající. V tuto dobu už se taky definitivně vyjasnilo, odložili jsme bundy a užívali jsem si dobrého jídla a krásného počasí (a kvůli absenci slunečních brýlí se tak na každé fotce mračíme a mžouráme:)

Novinkou letos byla možnost ochutnat čerstvé ústřice u stánku Grand Cru. Trošku mě mrzí, že já jsem té možnosti nevyužila, ale bála jsem se, že by to nemuselo dopadnout dobře a mohlo by mi být po zbytek dne "ne příliš dobře". Nicméně našemu největšímu gastronomickému odvážlivci chutnala :)

Ostatně tentýž dobrodruh si loni pochutnával i na broucích, na šneky se však nedostalo, protože u nich stála (bez přehánění) kilometrová fronta (líbí se mi, jak jsou Češi spoustě věcí otevření:)

Letos jsme se ale ke stánku šnečí farmy Barkona Snails dostali bez problémů. V nabídce byli šneci po burgundsku na bagetce s bylinkovým máslem (viz foto) nebo např. šnečí paštika (tu jsme přivezli domů jako dárek). K ochutnávce se nakonec odhodlali všichni členové naší výpravy (vyjma mě, jsem měkota:) a shodli se na tom, že to bylo překvapivě dobré. No tak třeba příště už to zmáknu...

Za dob mých studií jsem se ráda občas chodila odměňoval do cukrárny Ollies, která měla na festivalu svůj stánek i letos. Tady bohužel musím říct, že to už dávno není to, co bývávalo. Holt kvalita ustoupila kvantitě a na jejich výrobcích je to dost znát. Přitom jejich dortíky byly zpočátku vážně vynikající. Z nostalgie jsme si dali banánový krém s čokoládou, ze které se po prvním ochutnání vyklubala nějaká levná, hnusná náhražka. Škoda...

Někteří z nás nemohli bez povšimnutí projít kolem stánku společnosti Husí játra, kde se nabízela např. i husí zmrzlina foie gras. Nechyběly ani kachní speciality, jako např. kachní gulášovka s pěnou z medvědího česneku a bramborovým chipsem. Prý byla výborná, ale podle očekávání přece jen trošku mastná (ne že by to vadilo :)

Milovníkům masa zazářily oči u stánku olomoucké restaurace Renomé, kde jsme na vlastní oči mohli vidět porcování tuňáka (vážně mě překvapilo, jak velká ryba to je!). V nabídce z něj byl tataráček, který se prodával jako na běžícím pásu.  Nás zaujal grilovaný U.S.A. Ball Tip steak s lanýžovou demi glace se salátkem z fazolových lusků a choriza. Masko ( i omáčka) bylo výborné, nicméně preferujeme maso trochu více propečenější (ale ano, správně má vypadat takto).

Neznám nikoho, kdo by neujížděl na indické kuchyni, kuřecí tikku masalu se šafránovou rýží od olomoucké nepálské restaurace The Kathmandu jsem proto nemohli vynechat.

Trubičky jsou takovým českým evergreenem a ty ze Svatého Kopečka nezklamaly.

Olomoucké Fishi sushi znám už z doby studií (to byly časy:), jejich festivalovou sushi nabídku jsme nemohli vynechat. Velmi mě mrzí, že nabízeli knedlíčky Dim sum (které už dávno toužím ochutnat) pouze plněné kachním a vepřovým masem. Údajně měly být v nabídce i knedlíčky zeleninové knedlíčky s rýžovými nudlemi, ale buď jsem je přehlédla, nebo v nabídce nakonec nebyly. Tak snad příště, musí to být bašta! Jejich makronky mě naopak nechali zcela chladnou (je to vážně přeslazené a nedobré, nechápu, že to kdysi tak frčelo:)

Zklamaná jsem byla u i olomoucké restaurace Entrée Restaurant, na kterou slyšíte chválu ze všech světových stran. Chtěla jsme od nich něco ochutnat, nakonec jsem si ale nic nevybrala. Nabídka - Boží milosti, Nebe (co si pod tím představit, netuším) a Chléb vezdější s vepřovým, mě vůbec neoslovila. Klukům ale sendič s vepřovým masem docela chutnal.

Grilovanou krevetu jsme ochutnali u Hotelu Akademie Hrubá Voda, moc se jim povedla.

Já jsem i pochutnala na grilovaném kozím sýru z kozí farmy u Nýdrlů s  scrocchiarellou a olivovým olejem. Kozí sýry se mi začínají náramně zamlouvat!

A protože sýry jsou prostě boží, a protože jsme patrioti, a na tvarůžky jsme náležitě hrdí, zaskočili jsme si opět i do loštické Tvarůžkové cukrárny. Kromě trubiček nám zachutnaly i lokše plněné tvarůžky.

Naši maminku nejvíc nadchlo úplně obyčejné jídlo- domácí tvarohové taštičky s hruškovými povidly a máslem, které připravovala Střední škola gastronomie a služeb v Přerově. Na mě moc sladké, ale povedly se jim.

O zálibě v indickém jídle už řeč padla, takže jsem se zastavila u i stánku Srí Lanka Curry House z Prahy, kde jsem si vybrala zeleninové kottu roti (v podstatě zelenina s nakrájenou pšeničnou plackou). Všem nám moc chutnalo.

Letos jsem si dala tu práci a vystála jsem asi 20 minutovou frontu u Chillimana, abych zjistila, jak na tom s chilli jsem. Když se pán přede mnou z ochutnávky chilli o síle ... no strašně moc... rozbrečel a celý zrudnul, málem jsem si to rozmyslela. Nakonec jsem zjistila to, co vím dávno sama, že jde-li o chilli, jsem spíš měkota (nebyla jsem ale zdaleka sama:) . Po ochutnávce chilli mi už ale čokoládová kostka s chilli nepřišla tak strašná a vlastně mi i chutnala.

Vegetariánské bistro BonGusta mě moc potěšilo. V nabídce byly raw dezerty, mini burgery s červenou řepou a tyto sendviče s tofu, chilli a koriandrem. Mňam! (i když já osobně patřím k těm lidem, co koriandr ze srdce nenávídí).

Pokud bych měla ročník 2016 zhodnotit, pak návštěva festivalu stála určitě za to, bylo z čeho vybírat a člověk si opravdu pochutnal a měl možnost vyzkoušet i něco nového. Nevím tedy čím to je, ale i přesto jsme měli dojem, že loni byla nabídka přece jen kapku pestřejší a zajímavější. Tak se necháme překvapit, co přinese rok 2017 :)

Byli jste na GFF? Co Vám nejvíc nadchlo a co naopak zklamalo?